Dotazy z praxe

Upozorňujeme, že níže uvedená stanoviska nepředstavují závazný výklad právních předpisů. Rada nemůže předjímat rozhodnutí soudních či jiných orgánů a jejich výklad právních předpisů. Vyjádření jsou obecná, vycházejí ze současného právního stavu a zachycují aktuální přístup k dané problematice. U vyjádření Rady nelze vyloučit jejich pozdější korekci, a to zejména s ohledem na potřebu jednotné implementace Nařízení v rámci členských států Evropské unie nebo s ohledem na aktuální judikaturu.

1. Jak vypsat výběrové řízení na povinný audit u subjektů veřejného zájmu, kteří zároveň spadají pod režim zákona č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“)?
2. Pokud stanovy určí, že v monistické akciové společnosti v České republice bude správní rada tvořena výkonnými členy (executive directors) a nevýkonnými členy (non-executive directors), je možné, aby do povinně zřizovaného výboru pro audit byli (na základě stanov) jmenováni nevýkonní členové správní rady?
3. Může stávající auditor pokračovat v provádění povinného auditu subjektu veřejného zájmu v situaci, kdy tento auditor prováděl povinný audit po dobu 10 let, následně uspěl ve výběrovém řízení a audit prováděl dalších 5 let a nyní probíhá další výběrové řízení?
4. Je možné, aby byla smlouva o provedení povinného auditu ukončena dohodou smluvních stran?
5. Do jaké úrovně skupinové struktury auditovaného subjektu je nezbytné, aby z titulu nezávislosti  auditorská společnost monitorovala  poskytování  neauditních služeb a tedy i splnění shora uvedených podmínek pro poskytování neauditorských služeb spřízněným  společnostem, resp. od jaké úrovně již může auditorská společnost poskytovat  neauditní služby bez omezení ,  za  předpokladu, že  ovládající osobou auditovaného SVZ je  stát, tedy  např.   Česká republika  – Ministerstvo financí,  a že  tyto služby nejsou přímo poskytovány auditovanému SVZ , ale např. subjektům ovládaným stejnou ovládající osobou ?
6. K čl. 8 Nařízení – může být osobou provádějící přezkum řízení kvality zakázky u povinného auditu konsolidované účetní závěrky skupiny statutární auditor, který je zároveň klíčovým auditorským partnerem na zakázce povinného auditu účetní závěrky dceřiného podniku? Tento dceřiný podnik je z pohledu konsolidované účetní závěrky hodnocen jako nevýznamná složka.
7. K čl. 4 odst. 2 Nařízení - k bližšímu vymezení neauditorských služeb, které se nezahrnují do 70% limitu ve smyslu čl. 4 odst. 2 Nařízení
8. K možnosti zrušit výbor pro audit u investičního fondu z důvodu jednoduché vlastnické struktury a jiných kontrolních mechanismů uvnitř fondu

01) Jak vypsat výběrové řízení na povinný audit u subjektů veřejného zájmu, kteří zároveň spadají pod režim zákona č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“)?

Vyjádření: V případě účetních jednotek, které jsou současně zadavateli podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek a současně subjekty veřejného zájmu podle platné právní úpravy, platí ve vztahu k organizaci výběrového řízení a výběru auditora jak požadavky stanovené ZZVZ, tak čl. 16 Nařízení EU č. 537/2014 („Nařízení“) a zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů (ZoA), vč. §44a odst. 1 písm. d) ZoA. Po vyhodnocení výsledků výběrového řízení výbor pro audit („VpA“) auditovaného subjektu předkládá doporučení týkající se jmenování statutárních auditorů nebo auditorských společností, které musí v souladu s čl. 16 odst. 2 Nařízení obsahovat alespoň dvě možnosti auditorské zakázky s odůvodněním, kterou z nich VpA preferuje a z jakých důvodů (s výjimkou případů, kdy se jedná o prodloužení auditorské zakázky podle čl. 17 odst. 1 a 2 Nařízení). Při vyhodnocení nabídek a výběru auditorů, které VpA doporučí, je povinen dodržovat pravidla pro hodnocení nabídek dle ZZVZ a doporučit ty účastníky výběrového řízení, kteří nejlépe splnili požadavky zadavatele obsažené v zadávací dokumentaci.  Pořadím účastníků při vyhodnocení v rámci výběrového řízení je VpA vázán i při volbě auditora, kterého preferuje, a následně z něj musí vycházet jak návrh kontrolního orgánu, tak rozhodnutí nejvyššího orgánu subjektu veřejného zájmu.

Při přípravě zadávací dokumentace zadavatel (vč. VpA) nemusí jako jediné kritérium pro vyhodnocení nabídek volit nejnižší nabídkovou cenu. Podle ZZVZ zadavatel v zadávací dokumentaci stanoví, že nabídky budou hodnoceny podle jejich ekonomické výhodnosti. Ekonomická výhodnost nabídek se hodnotí na základě nejvýhodnějšího poměru nabídkové ceny a kvality včetně poměru nákladů životního cyklu a kvality. Samotný ZZVZ počítá s možností více hodnotících kritérií s tím, že zadavatel je povinen respektovat zásadu transparentnosti a postupy, které pro takový případ ZZVZ stanoví (viz §115 a násl. ZZVZ). S ohledem na potřebu zajistit dostatečnou kvalitu auditu je tak z pohledu Rady vhodné zvážit v zadávací dokumentaci vymezení dalších hodnotících kritérií, nikoli pouze kritérium nejnižší nabídkové ceny.

02) Pokud stanovy určí, že v monistické akciové společnosti v České republice bude správní rada tvořena výkonnými členy (executive directors) a nevýkonnými členy (non-executive directors), je možné, aby do povinně zřizovaného výboru pro audit byli (na základě stanov) jmenováni nevýkonní členové správní rady?

Vyjádření: Podle § 44 odst. 2 zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů (zákon o auditorech) ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoA“) jmenuje členy výboru pro audit nejvyšší orgán subjektu veřejného zájmu „z nevýkonných členů kontrolního orgánu nebo z třetích osob. Pokud nejvyšší orgán subjektu veřejného zájmu nejmenuje členy výboru pro audit nebo nemá-li subjekt veřejného zájmu nejvyšší orgán, jsou členy výboru pro audit nevýkonní členové kontrolního orgánu…“

ZoA zmiňuje obecně kontrolní orgán a z pouhého textu zákona není zcela zřejmé, jak v této souvislosti přistupovat k nevýkonným členům správní rady.  S ohledem na eurokonformní výklad[1] a další níže uvedené důvody jsme toho názoru, že funkci člena výboru pro audit mohou při splnění dalších v zákoně uvedených podmínek zastávat rovněž nevýkonní členové správní rady.

Vycházíme především z toho, že v obchodní společnosti, která je založena na monistickém modelu řízení, zajišťuje správní rada jak řídící, tak dohledovou funkci. Od účinnosti novely č. 33/2020 Sb., změna zákona o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“) a souvisejících zákonů, je dle § 456 ZOK správní rada statutárním orgánem, kterému vedle obchodního vedení společnosti přísluší rovněž dohled nad činností společnosti. Plní tedy také funkci kontrolního orgánu ve smyslu výše cit. § 44 odst. 2 ZoA. Shodný výklad podporuje důvodová zpráva k novele ZoA č. 299/2016 Sb., kde se k § 44 odst. 2 ZoA uvádí následující:

„…Obecně se tedy nevýkonným členem kontrolního orgánu v dualistické struktuře, za splnění požadavků stanovených zákonem č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), rozumí všichni členové dozorčí rady a v monistické struktuře jsou to ti členové správní rady, kteří nezastávají exekutivu. Obdobně se toto pravidlo uplatní i na jiné subjekty.“

Pokud jde o možnost rozdělení členů správní rady na výkonné (executive) a nevýkonné (non-executive), je podle důvodové zprávy ke shora uvedené novele ZOK  takové rozdělení kompetencí v zásadě možné: „Navrhovaná úprava odpovídá tradiční koncepci monistického systému, ve které je správní rada orgánem kumulujícím řídící i kontrolní pravomoci,…Vzhledem k uvedené kumulaci pravomocí bývá zvykem, že se členové správní rady rozlišují na členy výkonné (executive members) a na členy nevýkonné (non-executive members). Zatímco exekutivní členové jsou pověřeni každodenním vedením společnosti, neexekutivní členové vykonávají kontrolní funkci. Základní zaměření řízení a kontroly společnosti je pak zpravidla svěřeno správní radě jako celku. Rozdělení členů správní rady na exekutivní a neexekutivní je především záležitostí praxe [výjimkou je například úprava belgická, která uvedené rozlišuje i v zákonné rovině (srov. čl. 526bis Code des sociétés)]. Ani stávající, ani navrhovaná úprava proto toto rozdělení výslovně nenormuje.“[2]

S rozlišením výkonných a nevýkonných členů správní rady konečně počítá i novelizované ustanovení § 44b odst. 1 písm. b) ZoA, které výslovně zmiňuje výkonného člena správní rady.

03) Může stávající auditor pokračovat v provádění povinného auditu subjektu veřejného zájmu v situaci, kdy tento auditor prováděl povinný audit po dobu 10 let, následně uspěl ve výběrovém řízení a audit prováděl dalších 5 let a nyní probíhá další výběrové řízení?

Vyjádření: Dle právního názoru Rady je rozhodující, aby celková doba trvání zakázky nepřesáhla v souladu s článkem 17 odst. 4 písm. a) nařízení č. 537/2014 limitních dvacet let. Zda bude toto pravidlo dodrženo jmenováním auditora na deset let (první zakázka) a následně na dalších deset let (prodloužení smlouvy po konání veřejného výběrového řízení až na „maximum možného“), nebo bude postupováno cestou řetězení smluv na kratší období, není rozhodné. Zvolený postup je zcela na úvaze auditorova klienta a lze předpokládat, že bude vybírán tak, aby nejlépe odpovídal povaze jeho činnosti i zachování hospodárnosti. K tomu zbývá dodat, že před prodlužováním či obnovováním smluvního vztahu se stávajícím auditorem po uplynutí prvních deseti let, se nelze vyhnout konání veřejného výběrového řízení. Tato skutečnost se však nejeví spornou, neboť z dotazu je zřejmé, že veřejné výběrové řízení je plánováno.

S ohledem na uvedené má Rada za to, že aktuálně účinná legislativa nebrání, aby se stávajícím auditorem byla uzavřena smlouva na další období, a to za předpokladu jejího úspěchu ve veřejném výběrovém řízení konaném v souladu s čl. 16 nařízení č. 537/2014. Zároveň platí, že smlouva může být uzavřena nejdéle na dobu pěti let, neboť poté bude naplněna maximální (úhrnná) doba trvání zakázky v délce 20 let. 

04) Je možné, aby byla smlouva o provedení povinného auditu ukončena dohodou smluvních stran?

Vyjádření: Zákon č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů (zákon o auditorech) ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoA“) sjednání dohody o ukončení smlouvy o povinném auditu mezi auditorem a účetní jednotkou nijak neomezuje.

 § 17a ZoA se vztahuje pouze na jednostranné ukončení smluvního vztahu (výpověď či odstoupení od smlouvy), a ve vztahu k dohodě podle § 1981 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, není relevantní.

05) Do jaké úrovně skupinové struktury auditovaného subjektu je nezbytné, aby z titulu nezávislosti  auditorská společnost monitorovala  poskytování neauditních služeb a tedy i splnění shora uvedených podmínek pro poskytování neauditorských služeb spřízněným  společnostem, resp. od jaké úrovně již může auditorská společnost poskytovat  neauditní služby bez omezení ,  za předpokladu, že ovládající osobou auditovaného SVZ je  stát, tedy např. Česká republika – Ministerstvo financí,  a že tyto služby nejsou přímo poskytovány auditovanému SVZ , ale např. subjektům ovládaným stejnou ovládající osobou?

Vyjádření: Dle názoru Rady je třeba nejprve zdůraznit kogentní zákaz uvedený v článku 5 nařízení č. 537/2014, o specifických požadavcích na povinný audit subjektů veřejného zájmu a o zrušení rozhodnutí Komise 2005/909/ES (dále jen „nařízení“). Dle tohoto ustanovení nesmí statutární auditor nebo auditorská společnost provádějící povinný audit SVZ, ani žádný člen sítě, přímo či nepřímo poskytovat auditovanému subjektu, jeho mateřskému podniku ani podniku (či podnikům), které SVZ ovládá žádné zakázané neauditorské služby.

Tím je vymezen okruh recipientů, jimž vybrané služby vůbec poskytovat nelze, případně u některých (jinak zakázaných) služeb jen za zpřísněných podmínek.[1] V rámci vazeb mezi SVZ a třetími subjekty vymezenými v článku 5 nařízení (mateřský podnik, ovládané podniky) je tak další úvaha z povahy věci omezena na jiné než explicitně zakázané auditorské služby, u možných ostatních spřízněných stran[2]nespadajících pod článek 5 nařízení takové omezení odpadá. Vždy je však zároveň třeba respektovat požadavky plynoucí z článku 600.20 a násl. Etického kodexu.

Rada se domnívá, že ověřování relevantních parametrů z hlediska zajištění nezávislosti u SVZ ovládajích nebo ovládaných osob, sleduje auditor primárně do úrovně skupinové struktury SVZ vyplývající ze zprávy o vztazích. Okruh takto spřízněných subjektů musí být rozumně a zároveň předvídatelně limitován, což lze objektivně nejlépe zajistit prostřednictvím informací uváděných ve zprávě o vztazích. Výjimku rozšiřující uvedené pravidlo by in eventum představoval případ, kdy by zpráva o vztazích zjevně opomenula některou z ovládajících nebo ovládaných osob. Rovněž tak je případně třeba přihlížet k tomu, že stát je specifickým subjektem, který v korporátních vztazích nelze považovat za jeden celek a musí být akcentován reálný vztah jeho konkrétních složek k danému SVZ. Mohou se objevit případy, kdy zpráva o vztazích uvádí jako ovládající osobu pouze stát (Českou republiku); pak by samozřejmě odpověď na otázku, kdo je ovládající osobou ve smyslu konkrétní organizační složky státu, takový dokument neposkytoval.

Opačný (extenzivnější) přístup by vedl zvláště v případě, kdy je ovládající osobou stát, k poměrně absurdním závěrům, kdy by nezbylo, než kritéria plynoucí z Etického kodexu (srov. ust. 600.26) aplikovat napříč organizačními složkami či veřejnými institucemi státu, jakkoliv tyto nemají se SVZ nic společného. Stejně tak do posouzení nevstupují ani další osoby ovládané shodnou ovládající osobou (zde státem), naproti tomu jsou relevantní osoby ovládané SVZ. Správnost tohoto přístupu lze dovodit rovněž z ustanovení Etického kodexu 600.21, kde se stanovují informační povinnosti auditora vůči osobám pověřeným správou a řízením SVZ před přijetím zakázky na neověřovací služby u SVZ, ale také u jakéhokoliv subjektu přímo nebo nepřímo ovládajícího daný subjekt veřejného zájmu[3]nebo jakéhokoliv subjektu přímo nebo nepřímo ovládaného daným subjektem veřejného zájmu (tedy nejen dceřiných společností, ale také vnuček, případně pravnuček). Z toho lze bezesporu dovodit, že posuzování nezávislosti při poskytování neauditorských služeb nebude relevantní tehdy, pokud je ovládající osobou dalšího klienta rovněž stát, neboť jednotlivé povinnosti jsou stanoveny ve vazbě na subjekty ovládané SVZ.

06)  K čl. 8 Nařízení – může být osobou provádějící přezkum řízení kvality zakázky u povinného auditu konsolidované účetní závěrky skupiny statutární auditor, který je zároveň klíčovým auditorským partnerem na zakázce povinného auditu účetní závěrky dceřiného podniku? Tento dceřiný podnik je z pohledu konsolidované účetní závěrky hodnocen jako nevýznamná složka.

Vyjádření: Podle čl. 8 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014 o specifických požadavcích na povinný audit subjektů veřejného zájmu a o zrušení rozhodnutí Komise 2005/909/ES (dále jen „Nařízení“) platí pro provádění přezkumu následující pravidlo:

„2. Přezkum provede osoba pověřená přezkumem řízení kvality zakázky (v tomto článku dále jen "osoba provádějící přezkum"). Touto osobou provádějící přezkum je statutární auditor, který se neúčastní provádění povinného auditu, s nímž přezkum řízení kvality zakázky souvisí.“

Samotné Nařízení ani související otázky a odpovědi k Nařízení bližší požadavky na osobu provádějící přezkum neřeší, v recitálu 12 Nařízení se pouze zdůrazňuje, že přezkum řízení kvality v rámci jednotlivých zakázek by měl přispět k vysoké kvalitě auditu. Další požadavky související s přezkumem řízení kvality zakázky v obecné rovině pak upravuje ISQM 2. Tento auditorský standard zdůrazňuje požadavek nestrannosti u osoby provádějící kontrolu kvality zakázky. 

Účetní závěrka dceřiné společnosti zahrnuté do konsolidačního celku vždy ovlivňuje konsolidovanou účetní závěrku. Z toho zároveň vyplývá, že audit složky, přestože se jedná o složku nevýznamnou, jednoznačně s auditem skupiny souvisí. Vzájemným vazbám a interakci mezi auditorem složky a auditorem skupiny se přímo věnuje mezinárodní auditorský standard ISA 600. Z něj je patrné, že auditor skupiny výstupy auditora složky do určité míry využívá, byť se na ně nemůže bezvýhradně spolehnout. Pokud by osoba provádějící přezkum byla zároveň klíčovým auditorem složky, není podle našeho názoru dodržen požadavek nestrannosti.  

Tento výklad je rovněž v souladu s definicí týmu provádějícího zakázku podle ISA 220, kde se zmiňuje, že osoba provádějící auditorské postupy na finančních informacích složky v rámci auditu skupiny je považovaná za člena týmu provádějícího zakázku, a to i v případě, že jde o osobu z jiné firmy. Zda jde o složku významnou nebo ne, nemá pro definici auditorského týmu význam:

„A.17 Členy týmu provádějícího zakázku jsou pracovníci firmy a případně další fyzické osoby provádějící auditorské postupy. Tyto osoby mohou pocházet: (a) z firmy v síti; (b) z firmy, která není firmou v síti, či od jiného externího poskytovatele služeb. Osoba z jiné firmy může například provádět auditorské postupy na finančních informacích složky v rámci auditu skupiny, účastnit se fyzické inventury na detašovaném pracovišti nebo provádět inspekci dlouhodobého majetku na detašovaném pracovišti.“

Vzhledem k těmto skutečnostem klíčový auditorský partner odpovědný za povinný audit složky, a to bez ohledu na její významnost, nesplňuje požadavky na osobu provádějící přezkum řízení kvality u povinného auditu konsolidované účetní závěrky skupiny dle čl. 8 odst. 2 Nařízení.

07)  K čl. 4 odst. 2 Nařízení – k bližšímu vymezení neauditorských služeb, které se nezahrnují do 70% limitu ve smyslu čl. 4 odst. 2 Nařízení

Vyjádření Rady:

Dle čl. 4 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU). Č. 537/2014 ze dne 16. dubna 2014, o specifických požadavcích na povinný audit subjektů veřejného zájmu a o zrušení rozhodnutí Komise 2005/909/ES (dále jen „Nařízení“) platí, že pro účely omezení stanoveného v prvním pododstavci jsou vyloučeny neauditorské služby, které nejsou uvedeny v čl. 5 odst. 1 Nařízení a které jsou požadovány podle vnitrostátních nebo unijních právních předpisů. Podle stanoviska CEAOB ze dne 21. září 2018 „jsou z limitu vyloučeny neauditorské služby požadované národní legislativou jakéhokoli členského státu bez ohledu na místo poskytnutí služby, pokud se tato národní legislativa vztahuje na příslušného auditora nebo na příslušný auditovaný subjekt“ (viz str. 3 daného stanoviska).  

K bližší specifikaci neauditorských služeb, které nejsou zahrnuty do limitu dle čl. 4 odst. 2 Nařízení, pak sdělujeme následující:

Podle našeho názoru je z kalkulace 70 % limitu vyloučena rovněž neauditorská služba, kterou vnitrostátní či unijní legislativa vyžaduje jako podmínku pro provedení určitého právního úkonu nebo uplatnění nějakého nároku. Příkladem takové neauditorské služby je zpráva nezávislého auditora o prověrce mezitímního konsolidovaného výkazu zisku ztráty a mezitímního konsolidovaného výkazu o ostatním úplném výsledku dle čl. 26 bod 2 písm. a) nařízení (EU) č. 575/2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podmínky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012: „Pro účely odst. 1 písm. c) mohou instituce předtím, než formálně schválí svůj hospodářský výsledek za daný rok, a pouze s předchozím svolením příslušného orgánu zahrnout do kmenového kapitálu tier 1 mezitímní zisk nebo zisk ke konci roku. Příslušný orgán svolení udělí, pokud jsou splněny tyto podmínky:

a) údaje o zisku ověřily osoby nezávislé na instituci, které jsou odpovědné za audit účetnictví této instituce;“

Z dostupných výkladových materiálů nevyplývá, že by se vynětí vztahovalo pouze na neauditorské služby, které jsou pro auditovaný subjekt povinné vždy a za všech okolností.

Stejně tak není relevantní, zda danou službu musí poskytovat pouze auditor ve smyslu                        zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů (zákon o auditorech), ve znění pozdějších předpisů, nebo zda ji mohou vedle statutárního auditora či auditorské společnosti poskytnout i jiné subjekty (např. daňový poradce). Příkladem je potvrzení vyžadované v rámci insolvenčního řízení na základě § 105 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů. Pokud je taková služba vyžadována národní či unijní legislativou relevantní pro daný subjekt veřejného zájmu a tento subjekt si k jejímu poskytnutí zvolí svého auditora, příslušná odměna se podle našeho názoru do výpočtu dle čl. 4 odst. 2 Nařízení nezahrnuje.

Vždy je však třeba respektovat další omezení související s poskytováním neauditorských služeb – mimo jiné zákaz poskytování některých neauditorských služeb dle čl. 5 Nařízení. U služeb, které spadají pod v čl. 5 odst. 1 písm. a) bodu i), bodu iv) až vii) a v písm. f) Nařízení, je nutné respektovat požadavky dle § 43b a §44a písm. m) zákona o auditorech. Zároveň je potřeba dbát, aby nedošlo k narušení nezávislosti auditora a aby byly dodrženy veškeré požadavky Mezinárodního etického kodexu pro auditory a účetní odborníky.

Dále upozorňujeme, že ověření účetní závěrky banky a vypracování zprávy o ověření účetní závěrky podle § 22 odst. 1 písm. a), c) zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, není neauditorskou službou. Jedná se o povinný audit ve smyslu §2 písm. a) zákona o auditorech a odměna za provedení této služby vstupuje při výpočtu 70 % limitu do jmenovatele jako odměna za povinný audit.

08) K možnosti zrušit výbor pro audit u investičního fondu z důvodu jednoduché vlastnické struktury a jiných kontrolních mechanismů uvnitř fondu

Vyjádření Rady:

Povinnost zřídit výbor pro audit stanoví § 44 odst. 1 zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů (zákon o auditorech), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoA“) pro subjekty veřejného zájmu.

Výjimky, kdy subjekt veřejného zájmu není povinen výbor pro audit zřídit, vymezuje § 44b odst. 1 ZoA takto:

„(1) Subjekt veřejného zájmu, který je bankou podle zákona upravujícího činnost bank, spořitelním a úvěrním družstvem podle zákona upravujícího činnost spořitelních a úvěrních družstev, pojišťovnou nebo zajišťovnou nebo penzijní společností podle zákona upravujícího důchodové spoření nebo doplňkové penzijní spoření, nemusí mít zřízen výbor pro audit, pokud

a) není osobou, která vydala investiční cenné papíry, které byly přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu,

b) nemá zvolen monistický systém vnitřní struktury společnosti, kde předsedou správní rady je výkonný člen správní rady,

c) nejméně jeden člen kontrolního orgánu splňuje podmínky podle § 44 odst. 4 a

d) k rozvahovému dni za bezprostředně předcházející účetní období splňuje nejméně 2 z následujících 3 kritérií:

1. průměrný počet zaměstnanců v průběhu účetního období je nižší než 250,

2. aktiva celkem nepřesahují 43 000 000 EUR,

3. roční čistý obrat nepřesahuje 50 000 000 EUR.“

Subjekty veřejného zájmu, které jsou investičním fondem, do rozsahu výše uvedených výjimek nespadají. ZoA ani Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 537/2014 ze dne 16. dubna 2014 o specifických požadavcích na povinný audit subjektů veřejného zájmu a o zrušení rozhodnutí Komise 2005/909/ES další výjimky z povinnosti zřídit výbor pro audit nestanoví, složitost vlastnické struktury či efektivita jiných kontrolních mechanismů uvnitř společnosti není ve vztahu k této povinnosti relevantní. 

Za současného stavu právních předpisů představuje zrušení výboru pro audit u subjektu veřejného zájmu -  investičního fondu porušení právních povinností, které je v ZoA výslovně vymezeno jako přestupek (viz § 49d odst. 1 písm. c) ZoA).